Oběť

• Stejně jako je tomu u původců kyberšikany ani u jejich obětí

nezáleží na věku, pohlaví, fyzické síle, postavení v sociální skupině či úspěšnosti ve společnosti

• Oběti kyberšikany tráví více času na internetu, bývají obvykle málo obeznámeny s riziky spojenými se zneužitím ICT, proto se na internetu chovají méně opatrně

• Během kyberútoku nedochází k osobnímu kontaktu útočníka s obětí (útočník svou oběť ani nemusí znát, může si ji vytipovat např. podle přezdívky nebo podle věku)

• Nedostatek zpětné vazby z reakce oběti umožňuje rozvíjet agresivní a impulsivní chování bez zábran

• Dopad vlivu informace zveřejněné na internetu trvá déle než nadávka či pomluva v reálném světě

• Ve virtuálním prostředí zůstávají uložené diskriminující materiály, které mohou kyberšikanu znovu a znovu rozviřovat

• Ponižující informace jsou dostupné komukoliv, kdykoliv a odkudkoliv

• • Dopad útoku či útoků na oběť výrazně prohlubuje pocit beznaděje, který je vyvolaný minimálními možnostmi obrany proti anonymnímu útočníkovi

  • Vyhledávání obětí kyberšikany je stejně složité jako určování obětí jakékoliv jiné psychické šikany - psychické týrání na oběti nezanechává žádné zjevné stopy

  • Oběti kyberšikany jsou často uzavřené do sebe a nekomunikují o problémech s okolím

  • Důvodů pro takové chování může být více:

  • strach

  • stud

  • rodiče neovládají práci na počítači

  • dítě nepozná, že jde o projevy psychického šikanování

  • bojí se, že mu rodiče zakáží používat internet

  • • Oběti kyberšikany na řešení svých problémů

    • často zůstávají samy, což může vést k tomu, že situaci nezvládnou

    • Cítí se osamělé a mají mít pocit, že lidé kolem nich jejich problém nepochopí

    • Problémem je, že děti a mladí lidé šikanu vůbec nemusí vidět - nepoznají, že se jedná o šikanu, a proto neví, jak se s ní vypořádat

    • Oběti jsou obvykle depresivní, straní se kolektivu, nikam nechodí. Vynechávají i své oblíbené činnosti a nic je najednou netěší